ÚVOD
KONTAKT
PROGRAM
TEXTY
ODKAZY
NSČU
Praha
Brno
Plzeň
Teplice
Liberec
IUCP
OŠS
Facebook Plzeň
Facebook OŠS
 

Časté dotazy a názory

Dotaz: V některých ezoterických knihách jsem našel zmínky o rasách a rasismu. Jak se mohou duchovní lidé zabývat něčím tak zrůdným?

Odpověď: Součástí ezoterických nauk je nauka o rasách; ta však nemá nic společného se současným nesprávně pojímaným "rasismem", který se snaží některé rasy označovat za podřadné. Esoterický rasismus sice vnímá rozdílnost, ale přiznává všem rasám stejná lidská práva, důležitost a nezastupitelnost v dějinném vývoji. Pouze jim přisuzuje odlišné úkoly, aniž by některé označoval za více či méně významné. Naplnění všech úkolů je pro zdárný vývoj lidské společnosti naprosto nezbytné, a proto stejně důležité.

Dotaz: Co má člověk činit aby se stal dokonalým? Co má dělat ubožák totálně na dně, dejme tomu bezdomovec. Může se stát dokonalým?

Odpověď: Použiji slova připisovaná Leninovi: „Učit se, učit se, učit se“. To je samozřejmě do značné míry nadsázka. Dnes máme mnoho „učenců“, kteří mají své znalosti pouze „vyčtené“, a jejich duchovnímu růstu to moc nepomáhá. Jsou jako soumar naložený drahým kamením; též z toho žádný užitek nemá a bez něj by se mu kráčelo mnohem volněji a radostněji. Důležitá je vůle a pokora. Hodně pomáhají také správně aplikované techniky, které nazýváme modlitba a meditace. Je nutné nejen studovat, ale věnovat se nějaké pratktické a užitečné činnosti. Tvůrčí praxe je nepominutelnou součástí na cestě poznání. Čověk se stane dokonalým, až se dostane na roveň bohu. A to je opravdu velmi dlouhá a „trnitá“ cesta. Vše co člověk činí a posouvá jej v jeho poznání kupředu, je „dobré“. Kde stagnuje nebo dokonce klesá, je „špatné“.
Pokud je někdo v tíživé životní situaci, souvisí to s úkoly, které si předsevzal v tomto životě plnit. Ne vždy to nutně musí souviset pouze s jeho osobním poznáním. Důvodem může být i poznání lidí v jeho okolí. Přesto nelze právě bezdomovce odbýt názorem "oni si to sami zvolili", zejména v dnešním měřítku. Jde o totální selhání sociálních funkcí společnosti. I bezdomovec se může stát dokonalým a nepochybně se jednou dokonalým stane.

Dotaz: Jaká pravidla jsou důležitá pro život?

Odpověď: Mnohé napovídá předešlá odpověď. Smyslem našeho života rozhodně není zábava, pohodlí, neustálé zvyšování materiální spotřeby a být „in“. Život je boj. Nikoliv vnější, nýbrž vnitřní. Boj s naší pohodlností, hloupostí, sobeckostí. To je ten muslimský „džihád“, který je jejich radikálním křídlem naprosto špatně pochopený.
My opravdu musíme zvyšovat své poznání. Já se nemohu porovnávat s někým jiným. Nemůže mne uspokojovat klamný dojem, že jsem „lepší“ než někdo jiný, i kdyby mne o tom okolí ubezpečovalo. Mohu se porovnávat jen sám se sebou, a dnes bych měl být lepší než včera. Použiji přirovnání: i prvňáček může být mnohem lepším žákem než deváťák, i když zpravidla rozdíl ve vědomostech bude propastný. A deváťák, je li moudrý, bude prvňáčkovi ze všech sil pomáhat. Dnes jsme svědky toho, jak mnozí své převahy bezostyšně využívají pro svůj osobní prospěch. A kupodivu naše bezbožná společnost se tváří, že je to tak v pořádku, a podporuje to.

Dotaz: Jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem?

Odpověď: Tohle je velmi těžká a zásadní otázka. Velmi těžko se hledají formulace, chybějí slova. Její řešení nás významně posouvá vpřed. Pro mne by asi nejpřijatelnější definice byla: Dobro je život s bohem, zlo je život bez boha. Ovšem mnoha lidem toto naprosto nic neřekne, hodnota této informace je pro ně nulová. Jenže i to „zlo“ vzniklo proto, aby nás poučilo, aby nás posunulo vpřed. Zde asi má kořeny rčení, že vše zlé je k něčemu dobré.

Dotaz: Jaký byl počátek světa? Jaký bude jeho konec?

Odpověď: Myslím si, že současná fyzika se již přibližuje pravdivému mechanizmu vzniku, „stvoření“ tohoto světa. Nedostatkem je, že jej považuje za spontánní. Počátek světa souvisí s jeho smyslem, a tím je vývoj bytostí, které jsou rovny bohu. Protože Láska jako základní atribut boží existence je sdílení.
Mnozí se ptají: a co bylo před tím? To je nesmyslně položená otázka. Žádné předtím neexistuje, čas je součástí stvoření. Bůh „žije“ současností, pro něj neexistuje ani minulost, ani budoucnost. Vše se děje najednou, tady a teď. Pouze pro nás, abychom to byli schopni vnímat, pojmout a časem snad i pochopit, je dění rozloženo „per partes“ v čase.
Pokud jde o současný „zjevený“ nebo „projevený“ svět, tak ten opravdu časem zanikne. Nebude to zdaleka poprvé ani naposled. Vesmír i celé stvoření pulzuje. Hinduismus to popisuje jako výdech a nádech (boha). My v současné době prožíváme největší zhuštění. Nastává fáze opětného rozpínání, což se z ezoterického pohledu projeví nástupem věku Vodnáře a prohloubením duchovnosti. Pak budou následovat tuším ještě další dva věky a celý nám známý vesmír se rozplyne. Hinduismus toto dění popisuje, ale v obrazech. Pro mne je mnohem přístupnější Heindelova „Rosikruciánská kosmologie“ nebo Rudolf Steiner. U něj si teď nejsem titulem jistý, ale zřejmě to budou „Duchovní hierarchie“.

Dotaz: Jsem ateista a zmínky o bohu mi připadají jako projevy lidí duševně chorých nebo lidí, kteří si neumějí poradit se svým životem a utěšují se nereálným světem iluzí. Co k tomu můžete říci?

Odpověď: Situace je o to komplikovanější, že vámi popsané případy se opravdu vyskytují. Existuje mnoho případů nesprávného pochopení nebo dokonce záměrného zneužívání. Výjimečně neodpovím vlastními slovy, ale vypůjčím si je od Adelmy Vay z knihy Duch - Síla - Hmota, neboť se mi zdají velmi výstižná:

"Země představuje inkarnační prostor pro duchovní jedince na materiálním vývojovém stupni, kteří se svým pádem vzdálili Bohu a zápasí s potížemi se mu opět duchovně přiblížit. Před Kristovým příchodem se demonstrovalo správné pojetí Boha v malém kmeni Izraelitů, v malém národu mezi mnoha národy planety Země. Izraelské ideály Božství převzali postupně i křesťané a muslimové. Ostatní národy uctívaly Boha především v hmotných symbolech nebo mu přiřkly lidské vlastnosti: Bůh pomsty, Bůh války a podobně. Způsob uctívání Boha zrcadlil různé formy abstraktních představ a myšlenek. Všichni, kteří hledali jeho blízkost tímto způsobem, uctívali však místo ducha pouze projevy síly a hmoty.
Víra v živého tvůrčího Boha, která byla vědeckými hypotézami z lidského myšlení vytlačena, se pomalu ztrácí i v řadách křesťanů. Věda uznává pouze důkazy vnímatelné lidskými smysly a rozumem. Vyloučila neviditelného Boha, protože ho nikde v celém stvoření nenahmatala a neuviděla. Proto jako prvotní tvořící princip uznává pouze sílu a hmotu. Bůh však představuje hnací sílu, bez níž jsou všechny hmotné projevy mrtvým, nepohyblivým a samostatné aktivity neschopným projevem. Zůstane-li lidstvo na cestě ohraničené pouze svými smysly, pokud bude věřit jenom tomu, co vidí a co hmatá, nedosáhne cíle, neboť neviditelný duch a jeho síla oživují celou viditelnou přírodu. Jak by bylo možné smyslově vnímat ducha, když ani vědou popisované fyzikální síly nejsou viditelné a hmatatelné. Jsou prokazatelné pouze svým působením. Hledejme tedy Boha v trojici neměnnost, tvůrčí síla a zákon. Pak Jej lépe pochopíme.
Vzhledem k hlubokému poklesu stavu lidského ducha nelze ani Zemi chybné pojmy Božství zazlívat. Bude-li se pozemský člověk snažit o rozvoj morálních vlastností, jestliže se bude snažit získat moudrost a probudit své degenerované duchovní schopnosti, pak pozná velikost Boha, z jehož neproměnlivosti vycházejí všechny přírodní zákony i veškeré stvoření. Až k dosažení tohoto poznání neexistuje pravdivé spolehlivé vědění, nýbrž pouhé hypotézy bez pochopení celku. "


ostrava.unitari.net